Poslední červnová zkouška

Dnes se měla konat poslední červnová zkouška. Bohužel z nepředvídatelných důvodů musela být zrušena a tak jsme si alespoň sedli s Elániem a rozebírali obraz pracovně nazvaný "Zatčení Elánia", ve kterém je odhaleno Lupinovo spiknutí. Elánius ho odhalí podle svérázného Lupinova běhu - no a zde se objevil problém, totiž jak vytvořit onen charakteristický běh Lupina Zavoněla. Po delší debatě jsme dospěli k závěru, že jako inspiraci navrhneme Režisérovi známý skeč Monty Pythonů - Ministry of Silly Walks.

Jak jsme startovali blog

Původně jsem chtěl napsat vtipný text o tom, jak jsme s panem Produkčním zápasili o to, kdo zmáčkne tlačítko založit blog, ale sluší se začít od začátku - tedy jak to celé vzniklo.

Každý máme ke knihám Terryho Pratchetta nějaký vztah. Já třeba osobně nikdy nezapomenu na to, jak jsem (ještě jako student prvního ročníku elektrotechnické průmyslovky) poprvé uviděl v knihkupectví v Nuslích neskutečně úžasný přebal Barvy Kouzel. Samozřejmě, že jsem se okamžitě začetl a před zavírací hodinou jsem byl požádán panem knihkupcem, abych si buď tu knížku koupil, anebo přišel zítra. Samozřejmě, že jsem si ji koupil, nasedl do tramvaje, začal číst a mezi výbuchy smíchu dvakrát přejel cílovou stanici. Samozřejmě, že jsem celou noc nespal a četl a druhý den ve škole nebyl zcela fit. Naštěstí naši vyučující byli velmi benevolentní - snad jen pan profesor Lím na hodině ekologie mě zdvořile požádal, abych buď spal potichu, anebo si šel chrápat na chodbu.

Potom přišly další knihy od Terryho Pratchetta. Ale tu totální závislost, kdy je člověku všechno jedno, a čte, čte a čte, dokud není na konci a pak padne vysílením, přinesla znovu až kniha Stráže! Stráže!. Pratchett přestal karikovat fantasy literaturu a napsal detektivku. Detektivku z prostředí městského státu Ankh-Morporku, kde se ze zlodějů, vrahů a klaunů stali ctihodní občané krytí svými vlastními cechy a odvádějící daně. Kde se z policistů noční hlídky stali vyvrhelové společnosti s jediným úkolem - být zticha a nepřekážet. A v tomto prostředí se stane Zločin a vyšetřování se musí ujmout demoralizovaná a všeho (ne)schopná noční hlídka. Detektivku plnou mnoha dějových linek, zvratů a překvapení s postavami, jež si čtenář prostě musí oblíbit, a s velikým přesahem kritizujícím démony moderní lidské společnosti. To vše samozřejmě po Pratchettovsku, v neskutečně vtipném balení.

Ke Strážím jako divadelní hře jsem se dostal v druhé polovině roku 2008. V Sentimentu jsme ukončili Broučka, hráli Antiku a Pana Polštáře, zkoušeli Cyrana a já přemýšlel co pak. Nápadů bylo několik, diskuzí s Produkcí ještě víc a hádek s Režisérem nespočetně. Nakonec ale přeci jen 2. prosince 2008 v 16:25 přišel vytoužený email se zapůjčeným textem od agentury a já se mohl ponořit do tvorby dramaturgického rozboru této hry. Nebylo na to moc času, 8. prosince jsme hráli večírek a já chtěl Režisérovi předat první verzi - to se sice povedlo, nicméně nakonec to stejně celé skončilo v šuplíku.

Pak přišel rok 2009, již nazkoušené hry se hrály dál, ale tvorba nových projektů vázla. Nejprve v půlce roku zkrachoval Sen noci svatojánské, v lednu 2010 i Romeo a Jana a Sentiment potřeboval nakopnout. Prostě hru, která nás vezme za srdíčko a donutí nás ji dodělat. Hru, která bude tak dobrá, že vrátí Sentiment tam, kam patří - na špičku. A volba padla (k mojí veliké radosti) právě na Stráže! Stráže!.

Ale aby mohly začít radosti, museli jsme nejdřív zvládnout nějaké ty starosti. Přibližně tisíc a jednu. Někde seškrtat a někde naopak dopsat scénář. Sehnat někoho na rekvizity. Herecké obsazení. Někdo musí navrhnout a ušít kostýmy. Plán zkoušek. Scénografku. A tak dál, prostě takové ty věci co se musí udělat, aby se vůbec mohlo začít zkoušet, co stojí několik lidí spoustu nervů, co nejsou vůbec vidět, ale bez kterých se nedá začít.

Potom konečně první čtená, odchod některých herců, shánění nových herců, několikanásobné přeplánování zkoušek, nečekané změny v plánovaném prostoru premiéry a tak dál ... ale teď, na konci června 2010 můžu říct : většinu starostí máme za sebou, Stráže jedou a tu spoustu radostí, co nás do říjnové premiéry čeká, stojí za to pro tu současnou i všechny budoucí generace někde zachytit.

A tak jsme odstartovali blog.